Slavili jsme tradičně u nás, všichni pohromadě. Výzdobu jsem udělala za pomocí toho, co jsem měla doma a přiznám se, že jsem moc nestíhala. Navařit, nachystat oběd, dezert, večeři pro 11 lidí s mou povahou mít vše perfektní, je vyčerpávající... A taky to dopoledne dopadlo tak, že Adam nasíral (slušně to říct neumím), až jsem se šla vybrečet do ložnice s tím, že všem klidně v tomto rozpoložení otevřu a už je mi vše jedno. Při otevření mě ale čekalo překvapení. Všichni měli na sobě růžové oblečení či doplněk (jen děda přišel v hořčicové, ale moc mu to slušelo), dostali jsme krásné tulipánky, růžové dekorace, dárečky byly krásně nazdobené, tak jak to umí jen moje maminka. To vám bylo energie, která do mě vjela, to jsem snad ještě nikdy nezažila. Nálada z bodu mrazu byla zpátky na slavnostní výši a já byla ráda, že jsme všichni pohromadě. A když jsem spatřila mého taťku v růžové (!!!) košili, úplně jsem vyměkla :-D A že mu slušela. :-)
Kromě řepové polévky (růžové) jsem menu doplnila o již dříve zmiňovaný cheesecake s ovocným přelivem (červený). Aspoň tam jsem dodržela stanovenou barvu oslavy. Příště se musím ve všem připravovat dříve a poctivěji:-)
Po obědě následovala procházka v Klimkovickém lesoparku. Je tam krásně za každého počasí...
Tak zase za rok, Stelinko!
Letos nás ještě čeká Adamových 10 let! A i přesto, že jsem mu v amoku řekla, že oslavu mít nebude, tak vím, že by mi to nedalo. Uvidíme, co si letos vymyslí za téma. Je to výzva pro všechny zúčastněné. :-)
Lucie:-)
