11. února 2018

Úsměv na rtu...

... přesto, že jsem s těmi mými rarachy prakticky pořád, vyloudí se mi úsměv vždy, když projdu chodbou, kde jsem si konečně vystavila černobílé fotky do starého rámu. Že mi to ale trvalo...

Usmívá se i Stelinka, protože tam vidí Adama, který je dopoledne ve škole a vidí tam babičky a dědy, kteří jsou jinak daleko. Největší radost má ale z mého bráchy Dušana. Volá Dudaaaan, Dudaaaaan! Pide?
A já jsem ráda, že jsem mohla říct, že přijede, protože na oslavě přece musí být všichni! :-)
Takže po měsíci a půl jsme byli zase všichni pohromadě. :-D



7 komentářů:

Děkuji za milou návštěvu.