5. dubna 2020

Rouškobraní

Hezký večer,

asi jako u mnohých z vás byly i u mě poslední týdny ve znamení šití roušek. Ušila a rozdala jsem jich kolem sebe přes sedmdesát. Není to velké číslo, ale dalo mi to časově dost zabrat. Jednu roušku jsem šila kolem půl hodiny (se vším všudy). Teď jsem dokončila, co jsem slíbila a jsem ráda, že snad mohu kapitolu roušky uzavřít.

Byly to zvláštní náročné tři týdny. V práci (ambulanci) jsme omezili provoz, po dodání základních pomůcek jedeme pořád omezeně. Jednak není takový zájem o návštěvu a jednak procedury kolem současného stavu jsou také náročné. Dost se naběhám (pozitivum), časově náročná je desinfekce  všeho všech a pořád.... je to takový kolotoč. Přesto jsem moc ráda, že do práce můžu a že stále pracujeme. Snad nám to vydrží co nejdéle.

Doma mě čekají nevybité děti, úkoly, neustálý binec doma.... má chuť jim vyvařovat, péct. Moje potřeba cvičit, mít dokonale uklizeno, vytříděno... Muž, který na home office doma z dětí šílí... Chápu ho a je taky... musíme vydržet. Jedny prarodiče nám zavřeli na Slovensku a mé rodiče asi teď nechci raději jezdit navštěvovat, přece jen jsou v rizikové skupině a já pracuji ve zdravotnictví....

Takže roušky máme za sebou, ať dobře slouží a ať brzy můžeme opět komunikovat bez nich. Vidět emoce, které tvář při komunikaci má, úsměv, který je teď skrytý a který chybí....



Držte se, mějte se hezky pokud možno. Já se zase ozvu. Mám dost připravených nepublikovaných fotek a článků:-)

Lucie

1 komentář:

  1. Luci, klasický vzorek současné rodiny s dětmi! Máte všichni můj obrovský obdiv. Je to náročné a to nekontroluji žádné úkoly... Smekám před množstvím roušek i před všemi zdravotníky!
    Držte se, přeji pokud možno hezký den, Helena

    OdpovědětSmazat

Děkuji za milou návštěvu.