18. července 2018

Když...

... když se vám v hlavě honí tolik nápadů a ve všech vidíte právě TO pravé ořechové...
... když vám úložné prostory nestačí na všechen materiál...
... když už doma nepřiznáte, že přišel další balíček....
... když byste tak moc chtěli a ono to nejde...
... když nevíte, zda dříve šít, háčkovat nebo raději paličkovat? A to ty hromady razítek a papírů?
... když cvičíte, běháte, tvoříte, zavařujete, perete, uklízíte, jste s dětmi na 120%....

... a pak běháte po doktorech, nikde nic nenajdou, nosíte s sebou tučnou hromádku papírů a ve všech je napsané: atypické potíže, klinicky pozitivní, avšak bez grafického nálezu...
... připadáte si jak cvok a obhlížíte si budovu psychiatrie, že třeba po dalším kolečku skončíte tam.... :-)

... jsem člověk, co pořád něco dělá, já vlastně neumím odpočívat, když už si sednu k tv, tak háčkuji, nebo stříhám látky, píšu si poznámky, nebo sním co by kdyby.... Teď už jsem třetí týden víceméně v klidu, chodím brzy spát, přes den klídek (pokud děti dovolí:-)). Přesto jsem snad ještě více unavená. Potřebuji akci, potřebuji něco dělat. Ale nevím, čemu energii věnovat, aby to mělo smysl... Permanentně mám pocit, že nemůžu stihnout vše, co bych chtěla...

... vždycky když mě něco napadne, tak to druhý den uvidím u někoho na blogu nebo jinde na internetu... a mně je hloupé to začít dělat taky, byť po svém. Mám už dlouho spadeno na tolik věcí, ale kolem mě je již tvoří jiné bloggerky, daří se jim a já bych si pak připadala jako nějaký kopírovač, byť to tak není. Na druhou stranu, když se podívám na pinterest, nevím, zda je možné ještě něco nového vymyslet...
... když jsem chtěla něco vypěstovat a sklidila jen 2 jahody na balkóně, přesto denně zalívám, aby mi sazeničky na příští rok neuschly, jako loni....
... že nestíhám službu na chodbě a sousedka vždy provokativně vytáhne smetáček před své dveře...
... že jsem nestihla umýt na jaře všechna okna a ono už to není poznat, které bylo čisté....
... že se chystám dodekorovat dětem pokojíček a mezitím už budeme měnit postýlku za postel...
... že bych chtěla být více s dětmi, paradoxně, i když jsem s nimi prakticky pořád...
... že bych chtěla být tak dva dny doma sama...
... že bych se tak ráda viděla v nějaké dílničce a k tvoření nemusela odskakovat od vaření, uspávání, nemusela jsem uklízet rozpracované věci před každým jídlem, poslouchat, jak zase někdo našel špendlík na zemi apod...
... že to tak letí, za 5 měsíců mám jít zpátky do práce a vlastně musím, tajně jsem si přála, abych se vrátila jen na půl úvazek a druhý tvořila, ale když není odbyt, nemůžu....

Možná je čas se na všechno na čas"vykašlat", dát si poslední prázdniny.

Došívám jednu zakázku. Strávila jsem nad ní hodiny a hodiny, dneska jsem počítala cenu a je to rovných 1280,- Má to tedy cenu?! Je vůbec možné se tvořením uživit?

Mám nastřiháno tolik adventních kalendářů, letos je tolik ořechů... Mám tolik krásných látek na deky pro děti, na kosmetické taštičky, polštáře, plenkovníky, vaky, batůžky... Tolik přízí na zvířátka, přehozy, dečky... Tolik podvinků na paličkování....Velkou bednu krásných papírů, výseků, razítek.... Možná zúžit a sjednotit sortiment? Budu přemýšlet. Nepodařilo se mi asi narazit na cílovou skupinu, nebo bych možná měla dělat něco jiného...

Dávám tedy mysli a tělu pauzu, zjevně to potřebuje. Dokončím si všechny ty drobnosti, které mi denně zaměstnávají hlavu (účetnictví, visačky, etiketky, návody, poznámečky apod.) Udělám si pořádek i v materiálu a uvidíme.
Každopádně světýlkem v tunelu je včerejší top nominace na fleru. Udělala mi velkou radost.

PS: Nechci si stěžovat, jen to v sobě asi dlouho dusím a přijde mi nefér tady jen ukazovat jak šiju a jsem spokojená, když vnitřně to tak necítím. Tvoření mě moc baví, je to součást mého života, ale asi potřebuji trochu nový impuls...

Hezké léto všem a já se ozvu, mám ještě nenafocené resty:-)

Lucie

12. července 2018

Dovolená Jeseníky II

Trochu se zpožděním vkládám druhou část krátké dovolené v Jesníkách. Třeba někoho inspiruje k výletu:-)

Praděd

Nejvyšší hora Moravy (1492 m.n.m.)Vede na ni asfaltka, takže jsme vyrazili s kočárkem. Zaparkovali jsme na  parkovišti Hvězda, odkud vede kyvadlová doprava směrem na Ovčárnu, odkud se vyráží už pěšky na Praděd. Doporučuji si předem zjistit odjezdy, ať zbytečně nemusíte čekat. Nahoru na Ovčárnu se dá jet také autem. Popravdě jsme tam autem chtěli, protože představa nacpaného autobusu a několika kočárků nás odrazovala, ale obsluha na parkovišti nebyla schopná (asi nechtěla) sdělit podrobnější informace a výjezd nahoru nám nedoporučila, že musíme čekat v řadě aut a nikdo neví, kolik aut dolů sjede a kolik jich vlastně nahoru pak pustí. Že to může trvat i několik hodin. Na otázku, že u autobusu stojí už čtyři kočárky, že se tam nevlezeme nám řekli, že asi pak přijede další bus. Ale zda stihne tu chvíli kyvadlové dopravy, kdy se jede nahoru, nám neřekli. Takže trochu stres a zkažená nálada z tohoto systému a z představy, zda a kdy se tam vlastně dostaneme.
Realita ale vypadala jinak. Přijelo více autobusů (proč nám to hned neřekli?), nahoru jsme se dostali v pohodě a nakonec i všechna auta, která stála v řadě. Nahoře bylo místa dost. Ale chápu, že to někdy můž být jinak. Každopádně si nedovedu představit více lidí. Bylo totiž krásně, začátek prázdnin, takže do byly davy lidí, dětí, kočárků, dokonce i vozíčkáře jsme potkali.
Tras nahoru vede více, krásná musí být naučnou stezkou Bílé Opavy, ale ta už je náročnější a s kočárkem vůbec.

Naše Stelinka byla tedy vyvezena, pak se na Pradědu vydatně najedla, vyfotila a únavou usnula asi na dvě hodiny:-)



Vodní elektrána Dlouhé Stráně. Vidíte, jak je ta hora jakoby uřezaná? :-)

Petrovy kameny




Lázně Jeseník

Krásný a velký lázeňský komplex s úžasnými výhledy do okolí. Stezkami, přírodními atrakcemi pro děti, s nespočtem sporovních aktivit, krásnými budovami a samozřejmě s unikátní venkovní balneoterapií. Lázně jsou prý prvním vodoléčebným ústavem na světě.
Budete tu mít co dělat celý den.



Super otočné lavičky, sedíte, kocháte se, pootočíte se kocháte se dál:-D

Všudypřítomná voda. Někde se do ní může, někde ne. Tady cedulka nebyla, tak snad jsme nikoho nepohoršili:-)



vyhlídka

Praděd 

Výborné kafíčko

A ještě lepší a netradiční zákusky...

Společná balneoterapie

i s masáží chodidel

Naše modelína:-)
 Bydleli jsme v Malé Morávce a určitě se zde ještě vrátíme, bylo super!

Tak hezké léto všem! :-)
Lucie