Přírodniny

Kurzem u Petry Oringle jsem propadla nejen vázání věnců, ale také procházkám. Ne že bych předtím nerada chodila ven, to vůbec ne, ale teď se na to dívám jinak. Pomalu Stelince rušíme kočár, nepřipomínáme ho a snažíme se chodit pěšky. Už se to zlepšuje, trasy se mírně prodlužují, přesto to jsou zatím miniprocházky. Teď ale koukám kolem sebe, sbírám a už mi tolik nevadí to neustálé postávání.... Víte jak to myslím, že? :-D A víte, že nijak špatně, že? :-)

Sbírám, hledám a nacházím.... Navíc přírodniny jsou děsně fotogenické. Našla jsem místa se starým pařezem, starou spadlou vrbou, kde by se daly fotit i výrobky. Takže samá pozitiva... :-)

Poslední dva věnce vznikly o víkendu s kamarádkou. Byl to báječný holčičí víkend plný šití, sportování, povídání. Nutně jsem to potřebovala. 

Dokonce víkend předtím jsme byli s manželem po třech (více?) letech sami doma. To bylo najednou ticho:-)  Šli jsme do kina a já si s malou kabelkou, v botách na podpatku a bez kočáru připadala dost nepatřičně. Nikdo nám u kávy neskákal do řeči, nikdo nedrobil, nikdo mi nesnědl zákusek, nemusela jsem nikoho utírat, převlékat, upozorňovat, okřikovat... zvláštní, ale děsně relaxační:-) Tři roky na mateřské byly krásné, ale bez hlídání také náročné. Ale zvládli jsme to. 

 Pomalu finišuji a dny do začátku práce už můžu odpočítávat. Uteklo to. Po Vánocích už v plném pracovním nasazení. :-)

Lucie