18. července 2018

Když...

... když se vám v hlavě honí tolik nápadů a ve všech vidíte právě TO pravé ořechové...
... když vám úložné prostory nestačí na všechen materiál...
... když už doma nepřiznáte, že přišel další balíček....
... když byste tak moc chtěli a ono to nejde...
... když nevíte, zda dříve šít, háčkovat nebo raději paličkovat? A to ty hromady razítek a papírů?
... když cvičíte, běháte, tvoříte, zavařujete, perete, uklízíte, jste s dětmi na 120%....

... a pak běháte po doktorech, nikde nic nenajdou, nosíte s sebou tučnou hromádku papírů a ve všech je napsané: atypické potíže, klinicky pozitivní, avšak bez grafického nálezu...
... připadáte si jak cvok a obhlížíte si budovu psychiatrie, že třeba po dalším kolečku skončíte tam.... :-)

... jsem člověk, co pořád něco dělá, já vlastně neumím odpočívat, když už si sednu k tv, tak háčkuji, nebo stříhám látky, píšu si poznámky, nebo sním co by kdyby.... Teď už jsem třetí týden víceméně v klidu, chodím brzy spát, přes den klídek (pokud děti dovolí:-)). Přesto jsem snad ještě více unavená. Potřebuji akci, potřebuji něco dělat. Ale nevím, čemu energii věnovat, aby to mělo smysl... Permanentně mám pocit, že nemůžu stihnout vše, co bych chtěla...

... vždycky když mě něco napadne, tak to druhý den uvidím u někoho na blogu nebo jinde na internetu... a mně je hloupé to začít dělat taky, byť po svém. Mám už dlouho spadeno na tolik věcí, ale kolem mě je již tvoří jiné bloggerky, daří se jim a já bych si pak připadala jako nějaký kopírovač, byť to tak není. Na druhou stranu, když se podívám na pinterest, nevím, zda je možné ještě něco nového vymyslet...
... když jsem chtěla něco vypěstovat a sklidila jen 2 jahody na balkóně, přesto denně zalívám, aby mi sazeničky na příští rok neuschly, jako loni....
... že nestíhám službu na chodbě a sousedka vždy provokativně vytáhne smetáček před své dveře...
... že jsem nestihla umýt na jaře všechna okna a ono už to není poznat, které bylo čisté....
... že se chystám dodekorovat dětem pokojíček a mezitím už budeme měnit postýlku za postel...
... že bych chtěla být více s dětmi, paradoxně, i když jsem s nimi prakticky pořád...
... že bych chtěla být tak dva dny doma sama...
... že bych se tak ráda viděla v nějaké dílničce a k tvoření nemusela odskakovat od vaření, uspávání, nemusela jsem uklízet rozpracované věci před každým jídlem, poslouchat, jak zase někdo našel špendlík na zemi apod...
... že to tak letí, za 5 měsíců mám jít zpátky do práce a vlastně musím, tajně jsem si přála, abych se vrátila jen na půl úvazek a druhý tvořila, ale když není odbyt, nemůžu....

Možná je čas se na všechno na čas"vykašlat", dát si poslední prázdniny.

Došívám jednu zakázku. Strávila jsem nad ní hodiny a hodiny, dneska jsem počítala cenu a je to rovných 1280,- Má to tedy cenu?! Je vůbec možné se tvořením uživit?

Mám nastřiháno tolik adventních kalendářů, letos je tolik ořechů... Mám tolik krásných látek na deky pro děti, na kosmetické taštičky, polštáře, plenkovníky, vaky, batůžky... Tolik přízí na zvířátka, přehozy, dečky... Tolik podvinků na paličkování....Velkou bednu krásných papírů, výseků, razítek.... Možná zúžit a sjednotit sortiment? Budu přemýšlet. Nepodařilo se mi asi narazit na cílovou skupinu, nebo bych možná měla dělat něco jiného...

Dávám tedy mysli a tělu pauzu, zjevně to potřebuje. Dokončím si všechny ty drobnosti, které mi denně zaměstnávají hlavu (účetnictví, visačky, etiketky, návody, poznámečky apod.) Udělám si pořádek i v materiálu a uvidíme.
Každopádně světýlkem v tunelu je včerejší top nominace na fleru. Udělala mi velkou radost.

PS: Nechci si stěžovat, jen to v sobě asi dlouho dusím a přijde mi nefér tady jen ukazovat jak šiju a jsem spokojená, když vnitřně to tak necítím. Tvoření mě moc baví, je to součást mého života, ale asi potřebuji trochu nový impuls...

Hezké léto všem a já se ozvu, mám ještě nenafocené resty:-)

Lucie

19 komentářů:

  1. Že Vy jste mi vlezla do hlavy a zveřejnila všechny moje myšlenky??? Ale jako fakt VŠECHNY!!!
    Jen teda já už jsem po mateřské zpět v tom pracovním procesu, a nebudu Vám nic nalhávat, to je opravdu mazec... Nemůžu přestat "tvořit", to bych umřela, ale jsem si moc dobře vědoma toho, že na uživení to není a skloubit vše ještě s 8 hodinami "normální" práce je masakr... Pocit, že nic nestíhám, se ještě zněkolikanásobil...
    To, že všichni už mě v novinách předběhli a že budu jen kopírovač, to mám také stále...
    Že chci být s dětmi víc, i když jsem s nimi pořád - to je přesné a že bych chtěla být pár dní sama, ale úúúplně sama, taky trefa do černého! O restech které se všude možně doma povalují, ani nemluvím...
    Myslím, že jste tímto článkem zasáhla několik nás podobných a já Vám za něj děkuji, je vlastně moc fajn vědět, že je v podstatě asi normální všechno tohle cítit... Přeji hodně síly a moc gratuluji k TOPce na Fleru!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za obsáhlou a krásnou reakci, je fakt, že se mi dnes nějak ulevilo, když jsem to ze sebe dostala ven. A jsem také ráda, že to tolik lidí cítí stejně. Tedy, ne že by to bylo fajn, ale asi to tak prostě je, že člověk toho chce stihnout více, než je reálné. Možná to je i tím virtuálním světem, člověk má tolik vjemů, pak to splyne dohromady a člověk má pocit neschopnosti... Hlavu vzhůru, bude líp. Děkuji a hezké léto:-)

      Vymazat
  2. Milá Lucie,
    pod váš článek se podepíšu. Mám to úplně stejně.
    Ráno jsem parkovala po noční do garáže a můj pohled uvízl na pytlích s polystyrenovýma kulička. Chtěla jsem před X lety ušít vaky do pokojíku. Látky na ně mám v boxu a má hlava vibrujeme dalšími projekty. Více "černých petrů" mám ve skříni. Potřebuji dosadit záhony, chci se věnovat dětem, jinak, více, chci mít všechno napulírované, chci jezdit na výlety s rodinou a mít fantastické zážitky a dokonalé fotky,stále dokonal oholené nohy a špičkovou pedikůru.....
    Mám pocit, že ostatní žijí lépe a naplno a jsou dokonalejší.
    No, co dodat. Je spousta lidí, kteří si myslí, že dokonalá jsem já a taky pochybují o svém já. Chce si mi někdy smát a někdy brečet.
    Už jsem tu před nějakým časem psala, že šití bude pouze koníčkem a ráda ušiji něco navíc pro druhé, na prodej. Jsem už na tom s dětmi lépe. 13 a 7, dělám na směny a tudíž přes školní rok mám více osobního volna a jsem sama doma.
    Píšu páté přes deváté a chci napsat, že já obdivuji vás, kolik tohoto děláte, že máte všechno dokonalé, že jste úžasná, že blogujete. I Lady Tattooch.
    Kopírování. Snažím se přidat svým věcem něco navíc, svého a někdy zjistím, že "ameriku" jsem neobjevila. Získávám inspiraci na pinterestu, venku na ulici, na Fléru, na blogu.
    Gratuluji k nominaci a užívejte prázdniny. Krásné dny. Lenka B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuji a jak už jsem psala výše, asi to má tak hodně z nás. Je fajn se z toho někdy vymluvit. Váhala jsem, jestli zveřejnit, ale z reakcí jsem ráda. PS: dokonale oholené nohy a pedikúra mě dostaly:-D Těch restů je milion :-) A se směnami, to mám další dilema. Vrátit se na denní provoz, mít volné víkendy, Vánoce apod. nebo na směny, ale mít více volna, když budou děti ve škole či školce...? Další brouk v hlavě:-D
      Mějte se krásně a také užívejte léta:-) L.

      Vymazat
  3. Luci,nezoufej,ale uplne Ti rozumim.Vsechno prijde v ten pravy cas.Tvor si pro radost a vic zatim neres.Kazdopadne ja bych si u Tebe chtela neco doobjednat.Vidis,uz mas zakazku.Pisnu Ti to pres messenger.Gratulace k Topce!Uzivej si prazdniny.Musime se sejit.Budu mit pro Tebe Pileu��Romana

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem moc ráda za tento článek, ikdyž je mi líto, že to tak cítíte. Prodávám občas na různých jarmarcích a vidím, jak je tam nedoceněná tahle práce, kolik lidí se diví, že je to drahé...taky když navštěvuji ostatní blogy mám pocit, že se všem daří jen ne mně :)Přeji hodně sil, vždy nějak bude, hlavně aby sloužilo zdravíčko

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, děkuji. Ano, ocenění vlastní práce je téma na další článek. Také s tím bojuji, snažím se, abych měla zaplacený čas a materiál, pod tu částku rozhodně nejdu, ale to pak často není vůbec k výdělku. Hlavně u drobností, u kterých člověk stráví více času než u větších projektů. Také háčkování a paličkování je pro mě absolutně nenacenitelné. Bohužel... snad zatím... :-)
      Jdu prozkoumat Váš blog. Jak to, že jsem na Vás ještě nenarazila? :-) Cítím jižní Moravu a to je moje ♥ L.

      Vymazat
  5. Luci, tak to je přesné, asi už Tě nepřekvapí, že to mám naprosto stejně, větu po větě. A v posledních týdnech se v tom topím víc než jindy. Radši se nebudu rozepisovat, bylo by to na dlouho. Ale jsem strašně ráda, žes to všechno (pro nás pro všechny) pojmenovala. A že jsme se uklidnily, že jsme na tom všechny podobně. A myslím, že fakt jsme, jen to (stejně jako Ty) napíšeme na blog jen občas. A pak vypadáme dokonalejší než jsme..
    Pa, hodně sil a já si jdu umýt ty vlasy, co už tři dny (!!) odkládám.
    P.S. A ušij něco jen pro sebe, pro radost, to mi často pomůže :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barčo, já vím, já vím :-) a děkuju! Vidíš, pro sebe, to zní dobře:-)

      Vymazat
  6. Luci, podobné stavy a pocity si zažila nebo zažívá většina tvořivých ženských. Prostě o tom přemýšlejí!
    Snaž se si užít léto, odpočinout si, být s dětmi. Chystáš se do práce, bude to změna, teď neřeš, jak a co bude...
    Myslím na tebe, drž se a hlavu vzhůru! Jsi nesmírně šikovná a pracovitá, ono se to prolomí! Vydrž!
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, je to tak, času dost. Nemá cenu něco lámat přes koleno. Jen mě trochu děsí ten návrat do práce. Dnes jsem si psala životopis a se dvěmi dětmi to tak uteklo, že za 10 let započitatelné praxe od školy jsem toho zase tolik neodpracovala, kolik jsem si mysela... :-D No, nebát se, naskočit do procesu a to půjde. A děkuju, Helenko!

      Vymazat
  7. Luci, tak ejsem kdysi psala clanek kdyz...
    Nekdy se to tak sejde a na cloveka to pada. Delat co musim nebo co chci? Odpoved se zda jasna, ale neni to tak snadne. Take bych doporucila oddech, relax, nechat to chvili byt, sedne si to a spravny signal se objevi.
    Deti nas v tomto veku potrebuji, utece to, pak snad bude casu vice.
    Gratuluji k nominaci!!! Mozna to je to znameni:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marci, děkuji. Máš pravdu, že odpověď je jasná. Ale je to složitější:-) Ano, děti rostou a ten čas se už nikdy nevrátí... Snažím se, abych nikdy nelitovala, že jsem s nimi nebyla dost... Takže běžím od pc, abychom šli ven, protože jsme dnes malovali pokojíček a naše princezna byla hlavní malíř a organizátor práce:-D Ale zvládli jsme to, i když si umím představit dělat to více v klidu a sami... No, zítra u úklidu to bude s mou šéfovou pokračovat... :-D Tak pa a děkuju:-)

      Vymazat
  8. Ahoj Lucko, sepsala jsi své pocity za mnoho tvořivých dušiček... Život utíká tak rychle, nestihneme vše, co bychom chtěli, a proto si musíme vychutnat a užít alespoň něco. Také mám "rozděláno" na mnoha frontách a když už nevím kudy kam, řeknu si: !Co blbneš! Někdy pomůže na chvíli vypnout a správné řešení naskočí samo... Opakuji (kopíruji ;-)) po ostatních: užij si zbytek mateřské, raduj se z léta a dětiček, které tak strašně rychle odrostou, odpočívej, uvař si dobrou kávu (nebo čaj)a jen se chvíli dívej... Držím palce! Měj se sluníčkově. :-)
    P.S. K topce gratuluji, jsi moooc šikovná. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ulevilo se mi, že to tak cítí spousta z nás:-) Chce to pauzu.:-) Přeji také krásné léto! L.

      Vymazat
  9. Lucko, asi nemá smysl papouškovat, mé předchůdce. Tak možná začnu trochu z jiné strany. Hlavu vzhůru, možná máš na sebe jen zbytečně velké požadavky. Buď k sobě hodnější a přestaň se srovnávat s ostatními. To je totiž cesta do pekel. Dělej co Tě baví. Dělej to pro radost. Pokud Ti Tvůj velký koníček nepřináší takové příjmy, aby Tě plnohodnotně uživil, tak pracuj jako zaměstnanec a věnuj se mu jen "bokem". Neznamená to konec snu, jen je třeba déle vytrvat, ale současně se finančně zajistit. Časem se může tvé tvoření více rozvinout a postupně se mu můžeš věnovat víc a víc, kdo ví .-) Poslední rok si moc užívám. Zrovna dneska, když jsem jela autem od klienta, tak se mi honilo hlavou, jak se na prcky těším, jak je nám s spolu dobře a že zažíváme to nejkrásnější období. Teď přes prázdniny jsem trochu zpomalila a jsme hodně spolu. Poslední dva roky víc dávám na svou intuici a vyplácí se to. Zkus si říct sama, co bys vlastně chtěla. Jestli se jen nesnažíš naplnit nějaká očekávání jiných (ať už reálná či jen domnělá). A NETLAČ ŘEKU, TEČE SAMA :-) Luci, moc Ti fandím a přeji krásné dny. Myslím, že to k sobě nemáme daleko, pokud bys chtěla někdy přijít i s dětmi na návštěvu, ráda Tě u nás přivítám. Myslím, že bude co probírat .-) A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aničko, děkuji, děkuji, děkuji. Četla jsem tvůj komentář několikrát a nad každou větou přemýšlela a je to tak... Jsem puntičkář, chci toho zvládnout hodně a sama a vždy perfektně. Musím se naučit být spokojená s tím, co vytvořím, protože, přiznám se, se to často nestává:-( Tím se samozřejmě pak ten nedobrý pocit jen stupňuje... a přitom je to taková radost! :-) Je zvláštní, jak se mi ulevilo a zároveň se mi ve všem udělalo jasněji, už když jsem článek sepisovala... Asi to chtělo z hlavy na "papír" :-) Aničko, nabídky na osobní setkání si moc vážím a ráda jej využiji. Těším se! :-) Můžeme si napsat mailík, kdy máš volněji, já se přizpůsobím, pokud to půjde:-) A děkuju! :-) L.

      Vymazat
    2. :-))) Tak mailík odeslán .-) Krásný den A.

      Vymazat

Děkuji za milou návštěvu.